PRL a Pražské jaro

Pražské jaro neprošlo bez povšimnutí v Polské lidové republice. Jak komunistická vláda, tak veřejnost reagovala na události u svého jižního souseda. Navzdory snahám propagandy, reakce vládní vrstvy a veřejnosti byly rozdílné. Podstatný vliv na to měly nedávné události v Polsku z března 1968.

Vedená od roku 1967 anti-sionistická kampaň a stále jasnější omezení svobody projevu (kterého symbolem se stal na konci ledna 1968 zákaz divadelního představení " Dziady " v Národním divadle v režii Kazimierza Dejmka) byly pro polskou společnost znakem konce hesel října 1956 hlásaných týmem Władysława Gomułki. Tento vývoj silně kontrastoval s reformami v Československu a nijak nepoukazoval na ochotu polské vlády k podobným krokům.

Potvrzením těchto předpovědí se stala brutální potlačení studentských demonstrací ve Varšavě ve dnech 8. a 11. března 1968 a následně v Gdaňsku, Krakově, Lodži, Poznani, Gliwicích a Katovicích. Objevovaly se slogany typu: "Celé Polsko čeká na svého Dubčeka". Nešlo tak pouze o projev solidarity se změnami v Československu, ale také o naději, že se podobné změny mohou uskutečnit také v Polsku. Vždyť studentské protesty v Praze na konci října 1967 otevřely v Československu cestu k změnám ve vedení strany a k následujícím liberálním reformám.

Protesty polských studentů v březnu 1968 vyvolávaly sympatie u občanů Československa. Mnohé vysoké školy přijaly rezoluce solidarity a Československý tisk publikoval články odsuzující represe komunistických úřadů proti studentům a lidem židovského původu.

Protesty studentů a intelektuálů se začali šířit po celé zemi, pouze však do března 1968, kdy tyto nepokoje byly potlačené komunistickými úřady. Univerzity přišly o protestující studenty (stovky z nich byly za trest povolány do armády) a profesory (přednášející na univerzitě ve Varšavě dostali nabídku práce od svých českých kolegů z Univerzity Karlovy v Praze), byla omezena nezávislost univerzit a protestující studenti byli nahrazeni studenty politicky korektními. V médiích byla vedena kampaň proti "výtržníkům" a "sionistům". Ti byli obviněni z "oklamání studentů a navedení jich na falešnou cestu."

Vážení a milí Soudruzi!

V uplynulých deseti dnech se konaly v naší zemi znepokojující akce. Nemalá část studentské mládeže ve Varšavě, stejně jako v jiných akademických centrech v zemi, byla oklamána a navedena na falešnou cestu nepřátelskými silami socialismu.

Tyto síly sejí mezi studenty semena anarchie, porušování zákona. Použivají metody provokace. Těmi pobouřily mysl části mladých lidí a staly se příčinou pouličních bitev a krveprolití.

Nelegální shromáždění a pouliční studentské demonstrace vyvolaly obecnou otázku: Co se děje? Proč studenti vystupují proti státním orgánům?

Pokus zneužití poezie Adama Mickiewicza, která vznikla z vlasteneckého boje mládeže proti carskému útlaku k pomlouvání Polské lidové republiky, je politickým podvodem. Zkresluje to nejhlubší, demokratický a progresivní smysl kreativity Mickiewicze.

DV současné době, kdy spojenectví se Sovětským svazem, přátelství s obrozeným, socialistickým ruským národem, je a zůstane základem bezpečnosti, nezávislosti a rozvoje Polska - je naší povinností, nezkreslujíce nijak historii a nemajíce žádný důvod pro její zkreslování, vykořenit z mysli přežitky starých a navždy minulých konfliktů a ne je posilovat a rozjitřovat. To je úkol vlastenectví a internacionalismu - dvou vlastností, které patří mezi nejlepší tradice polského národa a polské dělnické třídy.

Je snadné si představit, jaký by byl osud polského národa, pokud by se v roce 1944, místo "hlupáků" k moci dostali osvícení lidé. Bylo by to Polsko bez západních území, znepřátelené se Sovětským svazem; chudé, zaostalé, přelidněné, závislé na Německu a imperialistických mocnostech. Polsko bylo by pěšákem v jejich hře; pro takové Polsko by nebylo žádné místo v moderní Evropě.

Fragment projevu Wladysawa Gomułki ze dne 19.března 1968.

---

První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Władysław Gomułka byl od začátku nastaven vůči Pražskému jaru negativně. Varoval Alexandra Dubčeka před nebezpečnými účinky zavedených reforem. Władysław Gomułka se bál dekonstrukce socialistického bloku a pravděpodobně proto, kdy se situace na jižní hranici vyvíjela pro něj nepatřičným směrem, se stal horlivým stoupencem zásahu vojsk Varšavské smlouvy.

V zemi byla ve velkém rozsahu prováděna propagandistická kampaň proti Československu. Za použití médií (tisk, rozhlas, televize), bylo strašeno důsledky československých reforem a především nebezpečím od "západoněmeckých revizionistů". V obrovském množství byly organizované schůze základních stranických organizací, kde bylo prohlašováno, že reformy u jižních sousedů byly zavedené " sionisty" a "revizionisty" a jejich jediným záměrem je likvidace "socialistické vlády".

Není zde místo na nadšení ani fanfáry.  Je zde místo k obavám, jako v rodině, která bdí u lůžka nemocného, aby se mohl postavit na vlastní nohy. Je to determinace, kterou třeba mít, aby zachránit tonoucího člověka - přijde čas, kdy tento uzdravující se člověk bude vidět a pochopí, kdo ho zachránil, a kdo ho chtěl zatáhnout do hluboké vody. S důvěrou hledíme do budoucnosti. Právě proto, že přes hněv imperialismu a mezinárodní reakce, v čele se západním Německem, jsme překazili činnost kontrarevoluce v Československu.

Tímto způsobem bylo naplněno heslo " Už nikdy Mnichov! Už nikdy září "," Za vaši a naši svobodu ". Ať žije naše vlast - Polská lidová republika! Ať žije armáda Polské lidové republiky! Ať žije bratrské Československo! Ať žije nerozlučné polsko-sovětské přátelství! Ať žije mír!

Fragment projevu premiéra Polské lidové republiky Józefa Cyrankiewicza z dne 31. srpna 1968.

---

Po intervenci v Československu, kromě informací dobře připravených propagandistickým aparátem, v Polsku dominovaly hlasy pobouření a odsouzení. Státní bezpečnost, která v rámci akce krycím názvem "Podhale" přesně evidovala všechny projevy podpory Čechů a Slováků, jen mezi 21. a 31. srpnem zaznamenala 2147 letáků a 86 "nepřátelských" nápisů s protesty proti invazi. StB zachytila stovky anonymních dopisů s protestem proti zásahu. Asi 80 lidí bylo zatčeno, několik stovek vyzváno k rozhovoru, jehož cílem byla "prevence a varování" U soudů bylo několik lidí odsouzeno trestem odnětí svobody do výše tří let.

Formou protestu a projevem solidarity bylo kladení květin na československém velvyslanectví. Protestovali také lidé kultury a intelektuálové, ale šlo pouze o jednotlivé akce.

Nejhlasitější byl dopis od vynikajícího spisovatele Jerzego Andrzejewského předsedovi Svazu československých spisovatelů prof. Eduarda Goldstückera.

Toho času v Paříži Sławomir Mrożek v Paříži zveřejnil své prohlášení v novinách "Le Monde". Otevřený dopis napsal také malíř a grafik Jan Lebenstein. V pařížských novinách "Kultura" zveřejnil "Otevřený dopis do Českých a Slovenských hudebníků" skladatel a spisovatel Zygmunt Mycielski. Kazimierz Wierzyński, velký básník, publikoval šokující báseň "Na smrt Jana Palacha."

Kazimierz Wierzyński

Na smrt Jana Palacha

V Saigonu se upálili buddhisty
nikdo nepřekážel jim hořet až do konce
lidé stáli na náměstí kolem
dívali se na to, až vyschne
na ohni
černý
v podřepu
kostní strup

mysleli jsme, že náboženství jim znecitlivují smrt
že je možne zemřít z výběru
dobrovolně jít do ohně
aby na čtvrt hodiny dříve
dosáhnout věčného nebytí

mysleli jsme, že oni jsou odlišní
že to jinde
jinak
a málokdo byl ochoten běžet přes oceán
dosáhnout jejich stále naživu
číst spálenou tvář
a zapsaný na ní smysl,

ale teď už víme všechno
nyní tento oheň je náš
zde hoří někdo pro sebe
a pro nás
hoří dobrovolně
uprostřed svých vlastních lidí

nikdo z opuštěného světa
nevadí mu hořet až do konce
čeká na náměstí a spí v podřepu
dokud otlučený strusky se rozpadnou na prach

nikdo nedosáhne žijících
nechcí přečíst, co je napsáno na tváři Prahy
najednou tam byla dokončena pokrytá popelem tradice ohně

Zlaté Město
neodváděj mladého člověka
do hnijící půdy
ke hřbitovu
vrát´ho  nám
strašidelným hřbitovům
našich životů

on hořel a hoří
umírá a žije
svítí uprostřed
chce odejít co nejdřív
mimo pohřb z zápalné oběti
smísit se do budoucnosti
jít s davem
nedávaj ho půdě
nedrž na cestě
potřebujeme ho
možna, že napadne nás s ohněm
všechny kteří spí
udeří nim v naši noc

"Na smrt Jana Palacha" interpretace autorem – Kazimierz Wierzyński – Sbírky archivu Rádia Svobodná Evropa ze zdrojů Národního digitálního archivu

---

Někteří akademičtí pracovníci univerzit a Polské akademie věd demonstrativně vrátili stranické legitimace. Z komunistické strany odešli mj. Geremek, Krystyna Kersten a Tadeusz Łepkowski.

Nejdramatičtější protest proti intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl akt Ryszarda Siwce.