křik obyčejného člověka

03

člověk

Ryszard Siwiec se narodil 7.března 1909 v Dębici, zde ukončil základní školu. Po smrti otce se přestěhoval s matkou do Lvova.


Zde navštěvoval gymnázium Jana Dlugosza, poté studoval na Filozofické fakultě na Univerzitě Jana Kazimíra ve Lvově, kde získal titul magistra filosofie. Po studiích pracoval na finančním úřadě ve Lvově. V roce 1936 získal práci na finančním úřadě v Přemyšli.


Fotografie třídy, kterou navštěvoval Ryszard Siwiec v Gymnasium Jana Dlugosza ve Lvově, dvacátá léta 20. století

Sbírka rodiny Siwiecovi
Fotografie třídy, kterou navštěvoval Ryszard Siwiec v Gymnasium Jana Dlugosza ve Lvově, dvacátá léta 20. století

Letní tábor v Petlikowicach blízko Buczacza, 1926.

Sbírka rodiny Siwiecovi
Letní tábor v Petlikowicach blízko Buczacza, 1926.

Studentská legitimace z University Jana Kazimíra ve Lvově

Sbírka rodiny Siwiecovi
Studentská legitimace z University Jana Kazimíra ve Lvově

Ryszard Siwiec (zcela vpravo) v době studia ve Lvově

Sbírka rodiny Siwiecovi
Ryszard Siwiec (zcela vpravo) v době studia ve Lvově

V době studia

Sbírka rodiny Siwiecovi
V době studia

Ryszard Siwiec (třetí zleva) v armádě

Sbírka rodiny Siwiecovi
Ryszard Siwiec (třetí zleva) v armádě

S přáteli, dvacátá léta 20. století

Sbírka rodiny Siwiecovi
S přáteli, dvacátá léta 20. století

Ryszard Siwiec (zcela vpravo), třicátá léta 20. století

Sbírka rodiny Siwiecovi
Ryszard Siwiec (zcela vpravo), třicátá léta 20. století

Ryszard Siwiec (stojící druhý zleva) s pracovníky finančního úřadu, Přemyšl, 1937.

Sbírka rodiny Siwiecovi
Ryszard Siwiec (stojící druhý zleva) s pracovníky finančního úřadu, Přemyšl, 1937.

Během německé okupace se vzdal práce na finančním úřadě. Nechtěl, jak říkal, vybírat daně pro okupační síly. Byl zaměstnán jako dělník v závodě městské zeleně. Složil přísahu v řadách polské armády (Armia Krajowa) a několik měsíců se ukrýval v oblasti Zbydniow v kraji Tarnobrzeg. V roce 1942 se vrátil do Přemyšli a pracoval ve velkoobchodě ovoce a zeleniny Olff Köpke & Co.


Jako manuální pracovník v péči o zelené plochy, léta 1940–1941

Sbírka rodiny Siwiecovi
Jako manuální pracovník v péči o zelené plochy, léta 1940–1941</p>
                    <cite>Sbírka rodiny Siwiecovi

Jako vedoucí výkupu ovoce a zeleniny v Přemyšli (sedí), čtvrtá zleva je jeho budoucí manželka Marie, léta 1942–1945

Sbírka rodiny Siwiecovi
Jako vedoucí výkupu ovoce a zeleniny v Přemyšli (sedí), čtvrtá zleva je jeho budoucí manželka Marie, léta 1942–1945

Jako vedoucí výkupu ovoce a zeleniny (stojící druhý zleva), první zleva sedí jeho budoucí manželka Marie, léta 1942–1945

Sbírka rodiny Siwiecovi
Jako vedoucí výkupu ovoce a zeleniny (stojící druhý zleva), první zleva sedí jeho budoucí manželka Marie, léta 1942–1945

Arbeitskarte (pracovní karta) Ryszarda Siwieca

Sbírka rodiny Siwiecovi
Arbeitskarte (pracovní karta) Ryszarda Siwieca

Po válce odmítl práci jako učitel, říkal, že nebude učit nesmysly. Od roku 1946, spolu s Janem Wojnarowicz vedl továrnu na výrobu vína. Po znárodnění závodu v roce 1952, pracoval v továrně už ne jako spolumajitel, ale jako obyčejný zaměstnanec – na pozici právního zástupci a hlavního účetního. Až do své tragické smrti.


Svatební fotografie Marie a Ryszarda Siwiec, 1945.

Sbírka rodiny Siwiecovi
Svatební fotografie Marie a Ryszarda Siwiec, 1945.

Ryszard Siwiec, Stanisław Łącki (lvovský právník a přítel) a dcery Elżbieta a Innocenta na Lipowicy (předměstí Přemyšli), padesátá léta 20. století

Sbírka rodiny Siwiecovi
Ryszard Siwiec, Stanisław Łącki (lvovský právník a přítel) a dcery Elżbieta a Innocenta na Lipowicy (předměstí Přemyšli), padesátá léta 20. století

Jan Wojnarowicz (první zleva) a Ryszard Siwiec – bývali spoluvlastníky Továrny na výrobu vína a medu - spolu se zaměstnanci, srpen 1959.

Sbírka rodiny Siwiecovi
Jan Wojnarowicz (první zleva) a Ryszard Siwiec – bývali spoluvlastníky Továrny na výrobu vína a medu - spolu se zaměstnanci, srpen 1959.

Rodina Siwiecova (zleva: Innocenta, Mariusz, Ryszard, Adam, Elżbieta, Maria) s přáteli (letcem 303. peruti Witoldem Łukociewskim a Mariuszem Maciebachem) před vstupem do budovy v Přemyšli, v které žila rodina Siwiecova, červen 1961.

Sbírka rodiny Siwiecovi
Rodina Siwiecova (zleva: Innocenta, Mariusz, Ryszard, Adam, Elżbieta, Maria) s přáteli (letcem 303. peruti Witoldem Łukociewskim a Mariuszem Maciebachem) před vstupem do budovy v Přemyšli, v které žila rodina Siwiecova, červen 1961.

Ryszard Siwiec na zámku v Přemyšli, jaro 1968.

Sbírka rodiny Siwiecovi
Ryszard Siwiec na zámku v Přemyšli, jaro 1968.

Ryszard Siwiec, 1968.

Sbírka rodiny Siwiecovi
Ryszard Siwiec, 1968.

Poslední fotografie Ryszarda Siwiece, vyzvednuté od fotografa po jeho smrti

Sbírka rodiny Siwiecovi
Poslední fotografie Ryszarda Siwiece, vyzvednuté od fotografa po jeho smrti

Ryszard Siwiec byl otcem pěti dětí. Jak pamatuje rodina, byl humanistou, katolíkem a horlivým vlastencem, který kultivoval národní tradice. Měl zájem o literaturu. V jeho knihovně bylo asi 3.000 knih. Měl také velkou sbírku dýmek. Byl sportovec, dobře lyžoval a plaval. Před válkou hrál hokej v prvním týmu "Černí" Lvov. Mnoho let psal na svém osobním psacím stroji „Erica” letáky, které podepisoval přezdívkou Jan Polák. Jeho dcera Elżbieta je vhazovala do poštovních schránek ve Vratislavi, kde studovala. Ryszard Siwiec se nesmířil s politickou situací, která existovala v Polsku po sovětském vstupu. Odmítal komunistickou ideologii a totalitní systém, což se stalo důvodem dramatických událostí 8. září 1968.

Tadeusz Kamiński (bratranec)
Ryszard byl mlčenlivý člověk. Neodhaloval své hluboké myšlenky, své zkušenosti, a své zážitky.
Až po roku 1960 se Ryszard náhle začal dělit svými myšlenkami. Začal se dělit s lidmi o své zkušenosti, své zážitky.
Připomíná mi to trochu sopku, která je po dlouhou dobu tichá, nashromažďuje se a náhle exploduje. Richard náhle explodoval, náhle odhalil své myšlenky.
Když byli v roce 1968 studenti Varšavské university biti policisty, cítil to jako osobní neštěstí a osobní porážku.
Cítil se uražen, pravděpodobně cítil, že je bit sám.

Janusz Janiszewski (přítel)
Myslím, že to byla idée fixe.
On rozhodl, že to byla jeho idée fixe, proto – to je moje přesvědčení – se chtěl obětovat a pohnout svědomím těch lidí, kteří jsou Poláci, a kteří se zaprodali.
Byla to jeho vzpoura proti tomuto.
Jsem o tom přesvědčen, na základě rozhovorů, je obtížné opakovat tyto rozhovory, ale byly zaměřeny na jedno téma. To znamená na tehdejší panující atmosféru. Atmosféru nespokojenosti, nevolnictví, ponížení, nespravedlnosti. To může být velmi banální, ale, on byl silný a odhodlaný muž.

Tadeusz Kamiński (bratranec)
Doufal, že se celá společnost prostřednictvím lidí, kteří byli na Stadionu desetiletí ve Varšavě, že se dozví, že musí bojovat jakýmkoli způsobem se stávajícím režimem. A také s pokrytectvím, lží a přetvářkou.
Je nutné bojovat za Polsko.

Maria Siwiec (žena)
Manžel říkal, že je nejprve Bůh, vlast a rodina. Myslel v takových kategoriích.

Innocenta Siwiec (dcera)
Otec byl velmi spravedlivý muž. Tak spravedlivý, že to někdy bylo těžké snést.

Adam Siwiec (syn)
Pokud by se historie vrátila zpět, mám podezření, že můj otec udělal by to podruhé.

Rodina a přátelé vzpomínají na Ryszarda Siwiece
Ukázka z dokumentárního filmu Macieje Drygase "Uslyšíte můj křik"

Intelektuální formace a přesvědčení Ryszarda Siwiece nejlépe odrážejí jeho vlastní slova zaznamenaná v den před odjezdem do Varšavy:


Polský národe! Nedovolme čtvrté rozdělení Polska!
Nikdy nemůžeme zapomenout na odporný zločin v Katyni.
Nedovolme zabíjet naše národní tradice, kulturu, historii a vlastenectví!
Bez zasahování zahraničních říší Polsko také může být svobodné a demokratické.
Nedovolme zabírat víru našich otců a matek!
Nedovolme otrávit naši krásnou mládež jedem cizí ideologie, kterou nikdy nepřijmeme!

[...]
Protestujeme proti účasti našich vojáků v okupaci Československa, které je neslučitelné s naší národní ctí!
Nenapomáhejme k zločinu genocidy!
Nedovolme, aby v nás byl jed antisemitismu!
Ať žije svobodné a nezávislé Polsko!

[...]
Dnes vysíláte tanky do Československa jen proto, že celý národ chce svobodu slova. Je to hrůza a hanba pro 20. století, a pro vás – [...]. Svoboda od strachu, to znamená omezení všemohoucnosti bezpečnostních orgánů. A že chtějí vybudovat lidský progresivní socialismus. Na 14 milionů Čechů a Slováků napadly armády států s téměř 300 miliony obyvatelů. Zaútočeno bez ohledu na to, že je to malá, klidná, bezbranná země, která nekladla žádný vojenský odpor. Hanba této akce mluví sama za sebe. Navždy bude jednou z nejtemnějších skvrn vaší historie. A vy máte mnoho takových skvrn. Hanba této akce bude mít vliv na celé lidstvo. Celý svět už vydal svůj rozsudek. Odsoudili vás všechny.

Lidé! Lidé! Vzpamatujte se! [...] Nenechte se vraždit! Nedovolte, aby ta či jiná skupina lidí vládla totalitním režimem! [...]
Uslyšte můj křik! Křik, obyčejného člověka, syna národa, který miloval vlastní a cizí svobodu více než cokoli jiného, víc než svůj vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není příliš pozdě!

Ukázka z nahrávky z dne 7. září 1968.

Ryszard Siwiec


Fragment zprávy

Pro vlastníky a vládce Sovětského svazu.

Pro lidi práce, rolníky a dělníky Sovětského svazu. Pro spisovatele, intelektuály Sovětského svazu. Pro mládež, budoucnost všech národů.

Lenin řekl, že každá země, která podrobuje ostatní národy, musí upadnout, to není nic nového, je to starý, existující, věčný zákon dějin, zákon vývoje. Myslíte si, že vaše impérium nepadne jen proto, že podmaněním jiných národů říkáte osvobození? Proto, že lži říkáte pravda, že nevolnictví říkáte svoboda, proto, že tyranii nezodpovědné vládnoucí kliky říkáte demokracie? Proto, že vykořisťování člověka člověkem, je nahrazené celkovým vykořisťování jedinou zemí kapitalistickém obrem, a říkáte tomu socialismus? Že boji o nadvládu ve světě říkáte boj za mír? Ptám se - proč máte jistotu, že vám, a pouze vám, se v celé historii lidstva podaří vybudovat a udržet impérium založené na násilí, útlaku a nespravedlnosti? Jaká země, která má skutečnou možnost si vybrat, zvolí systém podle vašeho vzoru? Žádná země, žádný stát. Protože systém, váš systém je založen na bajonetech přivezených na tancích Rudé armády do jiných zemí, systém vnucovaný silou a udržovaný sílou, není diktatura proletariátu, komunismus, nebo socialismus nebo demokracie. Není cena, která nemůže být zaplacena, aby tento systém nevládnul na celém světě. Lidé, lidé, přijděte k rozumu! Mládeži, budoucnosti národa, nenechte se zabíjet každých 20 let, aby svět ovládalo několik různých "ismů". Nenechte se zabít, aby ta či jiná skupina lidí měla absolutní moc. Lidé, kteří jste dosud nezapomenuli nejkrásnější slovo na světě - matka! Lidé, v kterých je ještě jiskřička lidstva, lidských pocitů, přijděte k rozumu! Uslyšte můj křik! Křik, obyčejného člověka, syna národa, který miloval vlastní a cizí svobodu více než cokoli jiného, víc než svůj vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není příliš pozdě!

Ukázka z nahrávky z dne 7. září 1968.
Ukázka z dokumentárního filmu Macieje Drygase "Uslyšíte můj křik"

Fotografie třídy, kterou navštěvoval Ryszard Siwiec v Gymnasium Jana Dlugosza ve Lvově, dvacátá léta 20. století
Letní tábor v Petlikowicach blízko Buczacza, 1926.
Studentská legitimace z University Jana Kazimíra ve Lvově
Ryszard Siwiec (zcela vpravo) v době studia ve Lvově
V době studia
Ryszard Siwiec (třetí zleva) v armádě
S přáteli, dvacátá léta 20. století
Ryszard Siwiec (zcela vpravo), třicátá léta 20. století
Ryszard Siwiec (stojící druhý zleva) s pracovníky finančního úřadu, Přemyšl, 1937.
Jako manuální pracovník v péči o zelené plochy, léta 1940–1941
Jako vedoucí výkupu ovoce a zeleniny v Přemyšli (sedí), čtvrtá zleva je jeho budoucí manželka Marie, léta 1942–1945
Jako vedoucí výkupu ovoce a zeleniny (stojící druhý zleva), první zleva sedí jeho budoucí manželka Marie, léta 1942–1945
Arbeitskarte (pracovní karta) Ryszarda Siwieca
Svatební fotografie Marie a Ryszarda Siwiec, 1945.
Ryszard Siwiec, Stanisław Łącki (lvovský právník a přítel) a dcery Elżbieta a Innocenta na Lipowicy (předměstí Přemyšli), padesátá léta 20. století
Jan Wojnarowicz (první zleva) a Ryszard Siwiec – bývali spoluvlastníky Továrny na výrobu vína a medu - spolu se zaměstnanci, srpen 1959.
Rodina Siwiecova (zleva: Innocenta, Mariusz, Ryszard, Adam, Elżbieta, Maria) s přáteli (letcem 303. peruti Witoldem Łukociewskim a Mariuszem Maciebachem) před vstupem do budovy v Přemyšli, v které žila rodina Siwiecova, červen 1961.
Ryszard Siwiec na zámku v Přemyšli, jaro 1968.
Ryszard Siwiec, 1968.
Poslední fotografie Ryszarda Siwiece, vyzvednuté od fotografa po jeho smrti