paměť

V roce 1991 vznikl film " Uslyšíte můj křik " a rozhlasová hra " Testament " v režii Macieje Drygase. Drygas ze snažil odpovědět na otázku, jak se stalo, že se o takové tragédii nemluvilo. Proč se tak dramatický, radikální protest, který se uskutečnil v přítomnosti davů, stal marným?

I
A pak, když přenos skončil, jsme se začali divit. Proč se ten člověk upálil právě na představení tance, a ne v době, kdy měl projev Gomułka. Protože když Gomułka měl projev, jsem přesvědčen, že hluk na stadionu, to co by se stalo, muselo by ho také, stejně jako nás, vyvést z rovnováhy.

Byla by to normální lidská reakce. Řeč by byla přerušená, celý svět by o tom věděl.

II
Událost Siwiece měla takový význam jako vlaková nehoda. Nikdy jsem... To nebylo namontované na mé samostatné myšlení. Nemělo pro mě... Prostě neumím to vysvětlit... Možná je to proto, že sebevražda pro Poláka je cizí v naší kultuře. Nevím.

I
Protest, který se skončil tak tragicky, pro mě to byl neefektivní protest. Zmizel v polských lidových tancích. V těch barevných stužkách, o kterých jsme spolu mluvili.

II
Napadlo mě, že asi bude lepší pro něj zemřít. Že ze všechno, co ho může v životě potkat, že je asi lepší smrt.

Nyní po letech přemýšlím, jak jsem to věděla? Přece jsem vůbec nevěděla o vyhlazování, o Katyni, o tom co systém dělal s lidmi. Vše jsem zjistila později, ale přesto v podvědomí, přesto, že nikdy jsem o tom neslyšela, jsem věděla, že něco takového musí být potrestáno.

A asi myslím, že je to taky jeden z důvodů, proč byla tato smrt a snaha marná. To, že jsme smíření s tou hroznou stranou toho systému, podvědomě smíření.

... Zmizel v polských lidových tancích ...
Ukázka z dokumentárního filmu Macieje Drygase "Uslyšíte můj křik"

---

Ryszard Siwiec se dočkal náležitého uznání ze strany státních orgánů. V roce 2001mu český prezident Václav Havel udělil posmrtně Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Za zmínku stojí skutečnost, že v České republice je paměť o Siwiecovi neustále živá. Je to velkou zásluhou Polského institutu v Praze. Z jeho iniciativy a z iniciativy České filharmonie se v roce 2008 konal koncert na památku Ryszarda Siwiece. Ve stejném roce se objevila v České republice Siwiecovi první věnovaná monografie, kterou napsal Petr Blažek. V roce 2009, s podporou tehdejšího pražského primátora Pavla Béma a Ústavu pro studium totalitních režimů, byla ulice Havelková na pražském Žižkově, kde se nachází Polský institut, přejmenovaná na Siwiecovu. O rok později byl před sídlem Institutu odhalen památník připomínající čin Ryszarda Siwiece (jeho kopií je památník ve Varšavě). Památník byl financován Radou paměti odboje a mučednictví.

V roce 2003 polský prezident Aleksander Kwasniewski na žádost Ústavu národní paměti posmrtně udělil Ryszardovi Siwiecovi Velitelský kříž řádu polského obrození (Krzyż Komandorski Orderu Odrodzenia Polski). Rodina se rozhodla převzít si oceněnění až v roce 2007, z rukou prezidenta Lecha Kaczyńského. V roce 2006 prezident Slovenska Ivan Gašparovič udělil Siwiecovi Řád bílého dvojkříže.

O Ryszardovi Siwiecovi také pamatovali lidé v Přemyšli. Jeho jménem je pojmenovaný jeden z mostů a v roce 2008 byla na stěně budov, kde Siwiec bydlel, umístěna pamětní deska. O rok později, u příležitostí stého výročí Siwiecova narození ,byla pamětní deska umístěna také v Dębicy na zdi základní školy, kterou navštěvoval.